Budu hubnout – týden druhý: Kde jsou ty výsledky?!

Po prvním týdnu, kdy jsem se hrdinsky postavila čokoládě, přežila nekonečné množství salátů a skoro omdlela při pokusu o dřepy, začíná další kolo mého boje o štíhlejší já. Přiznám se, čekala jsem, že do této doby budu minimálně o pět kilo lehčí, s vyrýsovaným břichem a energií superhrdinky. Místo toho mám hlad, bolí mě svaly a váha se tváří, jako by se mi posmívala. Ale nevzdávám se!

Den 8: Návrat do reality

Dnes ráno se opět vážím. Výsledek? Minus 300 gramů. To už tady bylo! Možná bych měla vážit své vlasy zvlášť, třeba by mi to zlepšilo náladu. Ale ne, říkám si, musím být trpělivá. Krása se buduje pomalu! (Škoda, že tuky se budují rychlostí blesku.)

Den 9: Hledání motivace

Zjišťuji, že sledování fitness influencerů na Instagramu není nejlepší nápad. Zatímco já se snažím přežít den bez sušenky, oni s úsměvem poskakují v tělocvičně a tvrdí, že milují zelené smoothie. Podezřívám je, že po natáčení tajně chodí na cheeseburgery.

Abych našla novou motivaci, rozhodnu se koupit si krásné sportovní legíny. Možná v nich budu vypadat jako ty holky z reklam! Realita? Legíny se sice natáhnou, ale můj odraz v zrcadle vypadá spíš jako obalený preclík. Ach jo.

Den 10: Nepřátelé na každém rohu

Začínám mít pocit, že celý svět se spikl proti mně. Kolegové v práci si objednávají pizzu, sousedka peče buchty a ještě mi jednu nabízí, protože „jedna přece neublíží“. Ublíží, paní Nováková! Moji pevnou vůli!

Největší zkouška ale přichází večer – návštěva babičky. Ta si mé hubnutí vyloží jako osobní urážku a snaží se mě nakrmit třemi chody a dezertem. Po nekonečném přesvědčování, že si fakt nedám druhou porci, odcházím domů s dvěma krabičkami jídla „na horší časy“. No co, aspoň nebudu muset vařit.

Den 11: Sportovní krize

Na YouTube si najdu video s domácím cvičením a rozhodnu se mu věnovat celých 30 minut. Skutečnost? Po deseti minutách lapám po dechu, po patnácti minutách mám pocit, že mi upadnou nohy, a po dvaceti minutách se bezvládně svalím na podlahu a hraju mrtvého brouka.

Instruktorka ve videu stále s úsměvem dělá kliky. Ta žena není člověk.

Den 12: Konečně nějaký posun!

Dnes ráno si oblékám džíny, které mi minulý týden sotva prošly přes stehna – a ejhle, zapínají se o něco snadněji! Hurá! Sice pořád nemůžu dýchat, ale pokrok je pokrok. Možná se to přece jen vyplácí.

Motivace je zpět! Za odměnu si dávám zdravou snídani a procházku v parku. Cítím se skoro jako fitness nadšenec… dokud neucítím vůni čerstvě upečeného pečiva z pekárny. Jdu dál, ale v hlavě si dělám poznámku, že si „jednou“ zajdu na tu jejich skvělou koblihu.

Den 13: Sabotáž jménem večerní hlad

Celý den se držím. Jím zdravě, piju vodu, dokonce jsem si dala menší porci oběda. Jsem na sebe hrdá! A pak přijde večer. Hlad. Strašný hlad.

Jdu se podívat do lednice. Pak do spíže. Pak znovu do lednice. A nakonec si udělám „malou“ svačinu, která obsahuje jogurt, ořechy, banán a… no dobře, i ten kousek sýra, protože protein je důležitý, ne?

Den 14: Bilance druhého týdne

Druhý týden končí a já přemýšlím, jak jsem na tom. Překvapivě se cítím lépe – už mi nevadí zelenina (tolik), dokonce jsem si zvykla na menší porce a mám trochu víc energie. Váha? Minus jedno kilo! Sice žádná pohádka, ale každý gram se počítá!

Jsem na dobré cestě. A pokud mě nikdo tento týden nenaláká na dort, možná se dostanu i do třetího týdne! Ale… co kdybych si za odměnu dala malý kousek čokolády? Jen malý? No dobře, radši půjdu spát.

A jak pokračuje vaše hubnutí? Pokud jste si dali dneska zákusek, slibuji, že vám to nebudu závidět… možná jen trošku.