Budu hubnout – týden první: Drama začíná

Každý to známe. Jednoho dne se podíváme do zrcadla a s hrůzou zjistíme, že se nám těsné oblečení zmenšilo v pračce. Anebo je to snad… no, radši o tom nebudeme přemýšlet. Hlavní je rozhodnutí: Budu hubnout! Tentokrát doopravdy. Žádné výmluvy, žádné podvádění. Pevná vůle, disciplína a hlavně… no, možná jen trošku čokolády na nervy.

Den 1: Motivace na max

Ráno vstávám plná odhodlání. Vyrážím do obchodu a nakupuji všechno zdravé – zeleninu, ovoce, nízkotučné jogurty, semínka. Doma to vypadá jako výkladní skříň bio krámu. Při pohledu na lednici mám pocit, že se na mě brokolice dívá s despektem.

Po obědě (kde statečně sním salát s kuřecím masem a tvářím se, že mi vůbec nechybí omáčka) přichází první zkouška: odpolední krize. Kolem třetí hodiny můj žaludek začne vydávat podivné zvuky a mé myšlenky se nebezpečně stáčejí k sušenkám ve spíži. Ale jsem silná! Piju vodu. A další vodu. A ještě trochu vody. Po dvaceti minutách mám pocit, že ve mně šplouchá malý rybník, ale stále držím!

Den 2: Bolest a pochybnosti

Probouzím se s pocitem, že mě někdo přes noc přejel parním válcem. Včera jsem totiž udělala zásadní chybu – rozhodla jsem se začít cvičit. Moje tělo teď hlasitě protestuje proti jakémukoliv pohybu. Představa, že bych si měla znovu dřepnout, mě děsí víc než daňové přiznání.

Hlad se hlásí o slovo. Jsem v pokušení si dát „jen malý kousek“ čokolády, ale vím, že ten „malý kousek“ by skončil snězením celé tabulky a zoufalým výmluvným pohledem na kalhoty, které stále odmítají spolupráci.

Den 3: Na hraně šílenství

Dnes už vím, že jsem to přehnala. Jsem protivná, unavená a můj mozek funguje jen na 50 %. Snídaně? Ovesná kaše. Oběd? Salát. Večeře? Zase salát. Hlava mi říká: „Dobře ty!“, žaludek mi říká: „Dej mi pizzu, nebo tě přinutím sníst ovladač od televize.“

Den 4: Všichni mě chtějí sabotovat!

Jakmile začnete hubnout, najednou se všude objeví lákadla. Kolega přinese do práce koblihy, maminka upeče bábovku, kamarádi zvou na večeři do restaurace, kde je půlkilový burger jejich specialitou. Osud se mnou hraje špinavou hru! Ale já jsem pevná jako skála. Dám si jen minerálku. A možná jeden hranolek… dobře, dva.

Den 5: Kde je ta odměna?

Už pět dní jím zdravě, cvičím a dělám všechno správně. Nastal čas zvážit se. S třesoucíma rukama stoupám na váhu. A co vidím? Minus 300 gramů! TŘI STA GRAMŮ?! Vždyť to je sotva váha jednoho banánu! V tu chvíli vážně přemýšlím, jestli to všechno stálo za to.

Den 6: Smíření… skoro

Pomalinku se smiřuji s tím, že změna chce čas. Motivace se vrací. Cvičení už není tak hrozné (jen trochu hrozné), a dokonce jsem objevila zdravé jídlo, které mi chutná – pečená zelenina! Žádný zázrak, ale lepší než syrový salát.

Den 7: Zázrak jménem podvodné jídlo

V dietním světě existuje pojem „cheat day“ – den, kdy si můžu dopřát něco nezdravého. Jsem tak nadšená, že si už v sedm ráno plánuji, co si dám. Možná pizzu? Nebo dort? Nebo obojí?! Po týdnu trápení je to sladká odměna. A nejlepší na tom je, že od zítřka zase začínám nanovo! No… nebo možná od pondělí.

Takže, pokud také začínáte s hubnutím, držím vám palce. A pamatujte – pokud vám nejde o extrémní proměnu, ale jen o to cítit se lépe, tak malý kousek čokolády ještě nikoho nezabil. (Aspoň ne, pokud neupadl na obalu.)